dětství je to co dávno kdysi
bývalo a dnes ze sna visí
jak motouzek a zbytek pout
jež lze a nelze rozetnout

Jan Skácel

 

 

„Žádný problém nemůže být vyřešen na stejné úrovni myšlení, která jej stvořila.“
Albert Einstein

_______________________________________________________________________________________________________________________

Když se z jakéhokoliv důvodu necítíme dobře, je jednou z našich možností vyhledat podporu druhého člověka – ať už mezi svými blízkými, nebo u neznámého člověka (mimo jiné i psychologa). Ta druhá varianta bývá mnohdy snazší.

Naše potíže je většinou možné zařadit do některé z následujících oblastí (s vědomím, že se vzájemně prolínají):

 Já
Vztah k sobě; osobnostní rysy, vlastnosti, prožívání emocí, schopnosti, dovednosti, záliby…

Vztahy
Vztah k druhým lidem; rodiče, sourozenci, partneři, děti, přátelé, kolegové…

Zdraví
Vztah ke svému tělu; pocit zdraví, vitality x nemoci, bolesti, únavy…

Práce
Vztah ke své profesní činnosti; (ne)spokojenost v oblastech jako náplň práce, pracovní podmínky, časová náročnost, peníze…

Spiritualita
Vztah k životu; víra, pocit (ne)smysluplnosti života...

 K těmto životním tématům nabízím konzultace se záměrem nalezení nového pohledu i nadhledu. To může vést k proměně prožívání, následně i k novým rozhodnutím a konkrétním změnám v našem životě - k získání většího klidu a pocitu smysluplnosti.

 _______________________________________________________________________________________________________________________

V různých etapách života se mění naše vnímání důležitosti jednotlivých oblastí. Když nejsme aktuálně spokojení v jedné oblasti, můžeme čerpat sílu v oblastech dalších a celkovou životní spokojenost vyvažovat. Pokud však začne být naše nespokojenost v jakékoliv oblasti života hlubší a chronická, začíná negativně zasahovat i do všech ostatních oblastí.

Věřím, že je dobré si svou nespokojenost (potíž, těžkost, problém) uvědomit, přemýšlet o ní, případně ji zkusit konkretizovat, definovat, analyzovat, hledat souvislosti apod. Tedy povolat na pomoc svou mysl. K úlevě to však většinou nevede.

________________________________________________________________________________________________________________________

 „Proč jsi tak ostražitý vůči myšlení?“ ptal se filosof. „Myšlení je přeci jeden z nástrojů, které máme k uspořádání světa.“
„To je pravda. Jenže myšlení může uspořádat svět tak dobře, že už ho nejsi schopný vidět.
Myšlenka je clona, ne zrcadlo; proto když žijete v pouzdře myšlenky, zůstáváte nedotčení skutečností.“
Anthony de Mello

________________________________________________________________________________________________________________________

 Racionální zvážení problematické situace je totiž pouze první krok. Uvědomíme si, co nechceme, co nám není příjemné a tím i naopak, co chceme jinak, co nám je příjemné. Pak je čas od problému poodstoupit. Přímo z problému není vidět řešení.

Vnímáme-li nepříjemný pocit, chtěli bychom samozřejmě vnímat raději příjemný, ten je však jinde, než jsme právě my. Musíme za ním tedy jít.

Nepříjemnými pocity se příjemným nepřibližujeme. Je potřeba si záměrně zvolit alespoň o trochu příjemnější pocit, než jaký právě cítím. Je to možné. Jen je třeba pustit se přílišné konkretizace svých přání (chci to a to, pak budu šťastný!) a začít více zobecňovat.

Začít se více ptát, proč chci to, co chci. Za všemi našimi konkrétními touhami je obecná touha cítit se lépe. Toho je však možno dosáhnout i jinými cestami než pouhou jedinou, na kterou jsme se možná upnuli, a už ani nevnímáme, že nás vede jinam, než doopravdy chceme.

K potřebnému poodstoupení od našich potíží nám často dokáže pomoct naše tělo. A to velice příjemným způsobem – například spánkem, nebo relaxací.

Nejsem lékař, ani fyzioterapeut. Nestanovuji tedy diagnózu potíží těla, ani se nesnažím o jejich nápravu formou cílené zdravotní manipulace s tělem. V rámci psychologie však zvu tělo ke spolupráci. Či spíše naopak zvu vnitřní svět člověka (myšlení a cítění) ke spolupráci s tělem, které spolupracuje vždy, jen si to často neuvědomujeme.

 Vědomým uvolněním těla dochází k uvolnění myšlenek a získáváme jakýsi oddechový čas, který je příjemný a umožňuje nám zaměřit svou pozornost žádoucím směrem. Známá slova „Čemu dáváme svou pozornost, to posilujeme.“ pro mě nejsou prázdnou frází, ale zažívanou skutečností. Je v moci každého z nás ovlivnit, zda naše vnitřní radost ze života bude uvadat či vzkvétat.

________________________________________________________________________________________________________________________

 

                                                             

Kvete, že kvete – že může.

Růže.

Neptá se proč a jak,

ani se nešňoří, aby

upoutala můj zrak.

Anthony de Mello