"Když tak budeš pokračovat, stane se z tebe brzy dospělý," řekl pimek. "Budeš jako tatínek a maminka, a to ti patří. Budeš vidět a slyšet všedním způsobem. Chci tím říct, že nebudeš ani vidět, ani slyšet, a bude s tebou konec."
"Nono!" řekl bratříček a začal pojídat hlínu.
Tove Janssonová: Neviditelné dítě a jiné příběhy
"Kdo je vlastně největší v království nebeském?"
Ježíš zavolal dítě, postavil je doprostřed a řekl: "Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského.“
Evangelium podle Matouše
________________________________________________________________________________________________________________________
Děti znají radost. Je pro ně přirozené žít v radostném království, cítit většinu svého času radost a lehkost. Nepřekáží jim v tom ani nedokonalosti vnějších podmínek, ani vnitřní prožívání tzv. negativních emocí jako strachu, vzteku či smutku. Tyto pocity jimi většinou proudí plynule, rychle přicházejí i odcházejí a dítě se znovu vrací ke své základní radosti ze života. Děti chtějí být šťastné.
________________________________________________________________________________________________________________________
„Čím jsou děti šťastné? Když nad nimi jejich rodiče pociťují štěstí. A to oba rodiče.
Mluvíme hodně o lásce. Ale jak se láska ukazuje nejkrásněji? Když se raduji z toho druhého, z takového, jaký přesně je. A když má člověk radost z dítěte takového, jaké je.“
Bert Hellinger
________________________________________________________________________________________________________________________
Když vnímáme, že má naše dítě potíže, a hledáme pro něj více podpory, může to mít spoustu konkrétních příčin (problematické chování či prožívání dítěte; hyperaktivní, agresivní či autistické projevy; úzkostné nebo depresivní prožívání; potíže v komunikaci, ve vztazích, v učení; oblast závislostí; zdravotní těžkosti či omezení…).
Ve všech těchto oblastech nabízím dětem a jejich rodičům poradenství a podporu.
_______________________________________________________________________________________________________________________
Principiálně můžeme různorodé konkrétní potíže pro zjednodušení dělit do dvou skupin:
1) Dítě cítí převážně radost, my však nad ním ne
Když se na dítě díváme, cítíme z různých důvodů často starost, znepokojení, obavy o něj (či o jeho budoucnost); můžeme se pak na dítě zlobit, nebo ho litovat, nejčastěji střídavě obojí. Je to pro nás nepříjemné a nevíme, co s tím.
2) Dítě převážně necítí radost
Z nějakého důvodu se dítě přirozené dětské radosti začíná uzavírat. Tato možnost bývá pro rodiče zpravidla ještě náročnější než ta první a může vzbuzovat těžké pocity viny.
________________________________________________________________________________________________________________________
Psychologie je fascinující věda dosahující až na pomezí umění. Jejím rozvojem, uvědomováním si stále více souvislostí a vnitřních zákonitostí však zesílil také nechtěný vedlejší produkt – pocit viny rodičů (silněji u matek) vůči svým dětem.
Pocit viny bývá škodlivější (plíživější a dlouhodobější) než naše rodičovské konkrétní domnělé „provinění“. Pokud to dokážeme přijmout nejen racionálně, ale i pocitově, velice se nám i našim dětem uleví.
________________________________________________________________________________________________________________________
„Když řeknu: „Všechny děti jsou dobré – a jejich rodiče také,“ vyvolá to u některých lidí nesouhlasné vrtění hlavou. Jak je to možné? Tyto výpovědi sahají velmi daleko. Říkají současně to, že také my jsme dobří a že jsme i jako děti byli dobří a pořád jsme dobří. Říkají, že také naši rodiče jsou dobří, protože byli dětmi, že oni jako děti byli dobří a nyní jako rodiče jsou také dobří.
Říkáme: „Ale to dítě udělalo to a to a rodiče udělali to a to.“
Jak to? Z lásky.
Přirozeně, že zde bude následovat závěr, že každý člověk, takový, jaký je, je dobrý. Že je právě proto dobrý, protože je takový, jaký je. Že si proto nemusíme dělat starosti ani o sebe, ani o děti, ani o své rodiče a bát se, zda jsou dobří nebo ne. Jen někdy je náš pohled trochu zatemněný, takže nevidíme, kde jsme dobří, kde jsou dobré ty děti a kde jsou dobří naši rodiče.“
Bert Hellinger
________________________________________________________________________________________________________________________
Není potřebné ani prospěšné děti zatěžovat příliš mnoha slovy a přemýšlením o příčinách našich či jejich potíží. Čím menší dítě, tím raději méně slov a více prožitku.
V dětské psychologii je nejkrásnějším a nejmocnějším diagnostickým i léčebným nástrojem hra.
Při hře lze používat různé prvky (např. manipulace s různými materiály, situační hry, divadlo, příběhy, kresba, kreslení do písku, doteky, hry zaměřené na ovládání těla, relaxace – zklidnění a uvolňování těla…) a je možné hru cíleně zaměřit na aktuálně potřebnou oblast či konkrétní problematické situace (chování, emoční prožívání, vztahy, komunikace, škola, proces učení, grafomotorika, vnímání a ovládání těla).
Při vědomém hraní s dítětem je možné vidět, kde a jak se dítě uzavírá a hledat spolu s ním cestu zpět k větší radosti.
________________________________________________________________________________________________________________________
„Hra je jeden z nejefektivnějších způsobů, jak zjednodušit život. Přesně to jsme dělali jako děti, ale v dospělosti jsme si hrát zapomněli.
...
Logika tě dostane z bodu A do bodu B. Představivost tě dostane všude.“
Albert Einstein
KRESLENÍ DO PÍSKU
DĚTSKÁ KRESBA
RADOST
ZLOST
SMUTEK
LÁSKA
